Kontakt
Otevírací doba
Stěna
Po - Pá: 10:00 - 21:00
So: 10:00 - 20:00
Ne: 12:00 - 21:00

Prodejna
Po - So: 10:00 - 19:00
Ne: 12:00 - 19:00

Restaurace
Po - Ne: 11:00 - 23:00

Kontakt:
Prodejna a stěna:
Tel.: 495 428 308
Email: info @ stenahk.cz

Restaurace:
Tel.: 774 807 774
Email: restauracestena @ seznam.cz

Stěnahk.cz na Facebooku
Úvod » Aktuality » Kurzy a zájezdy » Dovolená v Paklenici

Dovolená v Paklenici

Dovolená v Paklenici

Léto pomalu končí a tak jsme se s partou známých rozhodli, že vyrazíme na jih. Zjistit jestli slunce ještě  hřeje, moře je opravdu tak slané jak se říká a samozřejmě za vítat do některých vyhlášených lezeckých oblastí. Černi Kal ve Slovinsku a Paklenica v Chorvatsku.

Je Úterý 6.9. 21:45 a my se scházíme na „stěně“ . Nervozita z cesty mě malinko ovládá ale nedávám na sobě nic znát. Raději si naposledy kontroluji veškeré věci abych něco nezapomněla a nebyla za břídila. Někteří z nás na poslední chvíli volají domů a prosí o přivezení zapomenutých věcí. UFF já mám vše a koneckonců co nemám, to přece nepotřebuji. :-D  Konečné číslo posádky je 7. Hlava celého zájezdu samozřejmě „Velkej“ Míša, v záloze sem já (Pája), silná  dvojka Zina  s Evičkou a sestry Helča s Bouhunka. Nejmladší člen naší výpravy byl Max. (vnuk Helči) Jako řidičská záloha v autě usínám hned po výjezdu z Hradce.(Ke střídání nakonec nedošlo :-D) Cesta docela ubíhá a s nadcházejícím ránem přichází zastávka ve Slovinsku.  Při ranní józe si protáhneme těla po noci v autě, vyčistíme zuby,učešeme se a s ranním klidem si vypijeme kávu. Omyl! Není čas ztrácet čas! No znáte to, klasický cestovatelský rána na benzinové pumpě. Házíme do sebe kafe a vyrážíme směrem asi 190km vzdáleného Černi Kalu.

Na obzoru je vidět stěna, před kterou stojí vápencová věž se zříceninou tvrze na vrcholu. A to je naše zastávka. Bereme batohy s lezeckým vybavením a šplháme pod stěnu. Lezecký terén je posazen ve stínu jižanského lesa, kam skoro slunce nezasáhne, což je příjemné jak pro lezce tak pro jističe. Míša  vytahuje první dvě cesty, Zina s Evičkou další dvě lana a společně se pak prostřídáme i s Bohunkou která nikdy před tím nelezla(což na ni není vůbec poznat). Zapisujeme si cca pět cest 4,b,c. S přibývajícími hodinami se situace mění a na stěně nám slunce hodně hřeje do zad, takže v závěrečné cestě 5c jsme se hodně zapotili. S domácím štrúdlem a kávičkou uvařením pod skálou jsme si užili fajn lezeni a je čas jet dál.

Unavený sedáme do auta a jedeme do malého rybářského městečka jménem Izola, kde si dáváme 3 hodinky volna. Na programu je oběd, koupačka v moři a spánek. V 16:00 zvedáme kotvy a jedeme na rychlý nákup nezbytně nutných potravin pro přežití :-D Pak už podél pobřeží s větrem a občasným deštěm jako o závod až do Starigradu. Po západu  slunce odrážejícím se ve zpětném zrcátku dorážíme na penzion něco málo po 21hodine. Spánek!

Nový den začínáme s Mišákem brzo a nákup snídaně si zpříjemňujeme ranní kávou na pobřeží. Po snídani vyrážíme konečně do Národního parku Paklenica kde budeme následující 3 dny lézt. První dojmy jsou kouzelné. Před námi dva obrovské kaňony Velká a Malá Paklenica. Do parku platíme vstupné na tři dny a pak zkoušíme štěstí jestli bude volno na ještě asi 500metrů vzdáleném parkovišti. Chytáme jedno z posledních volných míst a konečně si jdeme osahat ty masivní vápencové stěny.

Na rozlezení si dáváme nějaké 4ky. Docela to jde a tak se přesouváme v pravo za můstek kde lezeme cca 30m stěny, obtížnost 5a,b,c. Výhřevnost slunce byla vcelku velká a tak už jsem se viděla jak cestou domu sebou plácnu do moře a uvedu se do provozní teploty. Čas vcelku ubíhá rychle a tak to kolem 16 hodiny balíme a příjemně unavený jedeme na pobřeží na kávičku a koupačku. Večer s dílem Vinetua a brzký spánek.

 

Nový den a my už v 7 stojíme na parkovišti a bereme věci na více délku. Moje první, je to 4c. K místu nástupu nás doprovází pár kapek deště a vítr. Já lezu s Míšou a Zina s Evičkou (zbytek zůstává doma, a užívá si poklidného rána). Vítr sílí a tak lezeme těsně za sebou. První délka docela jde. Byli jsme z levé strany krytí a větru jsme odolávaly, Míša první s batohem, já za ním sbírala jištění, za mnou Zina aby neztratila cestu a Evička jako poslední bere všechno co jsme tam necháváme. :-D V druhé délce trošku přituhuje. Nárazový vítr se do nás opírá a říkám si, že hůř snad už být nemůže. Omyl! Lezu za lanem, Míšu nevidím. Rozkaz zní: „to bludiště musíš oblézt úplně z leva“. Lezu z leva a uklidňuji se tím, že je určitě za rohem štand. Vystrkuji hlavu z bludiště a nápor větru mi sundává helmu z hlavy a  vyfoukává kontaktní čočky z očí. Pode mnou díra jak do pekla a tak se vracím zpátky k bludišti a navádím Zinu. Upozorňuji ji na ty čočky které taky má a pokračuji vzhůru do větru :-D. Přelejzám mini sedlo a slejzám pár metrů dolů k Míšovi. Něco křičí ale ve větru nemám šanci ho slyšet. Čekáme na Zinu která dolejzá kousek za mnou a smějeme se, že sněží. Vítr Zině obrátil pytlík s mágem a během chvilky neměla nic. Čekáme na Evika měníme taktyku. Vítr je čím dál silnější a v rajbasu před náma si můžu Míšu pouštět jako draka. Uvědomuji si, že teď se fakt bojím. No nic musíme dál. Navazuju se na prostředek modrého lana, Zina na konec modrého a Evičce vytahuje červené. Stojíme jak tři sudičky, pozorujeme Míšu jak se s tím popere a ani nedejcháme. Ok řada je na mně. Snažím se vítr nevnímat a soustředit se. Stěna hladká jak porcelán a ve chvilce kdy fouklo a mně ujela noha mi nebylo moc do smíchu ale nakonec sem to dala. Byla sem ráda, že sem u štandu a schovaná aspoň trošku za šutrem. Zina vyběhla a lezeme dál ve třech. Evik dole čeká aby to pak vyběhla celé na jednou(to ještě netuší, že tam bude cca hodinu čekat). Beru batoh na záda a lezu další porcelán. S tím batohem je to ještě záživnější :-D. Poslední délka je prý jednoduchá a tak jdeme se Zinou spolu a Míša odjistí Evu. „Rovně nahoru až k zelené značce. Leze Zina za ní  já a najednou vidím jak sedí u uschlého stromku, má na něm dané jištění a čeká. Tak si dáváme oddych. Dolez k zelené značce byl malinko zmatený ale i přes všechny nástrahy jiných značek jsme našli tu naší. Spokojeně si sundáváme po cca 5ti hodinách lezečky a v šotolině slejzáme k autu. Bez energie, unavený ale štastný dorážíme na apartmán kde dáváme rychlý oběd a holky jdou odpočívat. Já s Míšou bereme Maxe, Bohunku a Helču do skal aby si taky zalezly. Lezeme cesty u předešlého dne a jednu novou 5b. Ze skal se vracíme pozdě. Jdu spát. Bolí mě svaly na pravém rameni a paži. Usínám s pocitem, že mi hoří ruka. 

Sobota! Děláme velkou svačinu. Plán je bejt i přes poledne ve skalách. Lezeme nové cesty. Nějaké čtyřky a nejtěžší snad 5c+. Přes poledne v tom největším vedru vaříme kávu a obědujeme. Cestou domu se zastavujeme na pobřeží na kafe a koupání. S poklidem vaříme večeři a se sklenkou vína se díváme na Vinetua.

V poslední den našeho zájezdu vstávám v 6 a jdeme s Míšou na poslední kávu na pobřeží kdy se k nám přidává Zina s Evikem. Nakupujeme jídlo na cestu domů a v 9 hodin už sedíme  v autě a vyrážíme směr Plitvická jezera. Cesta trvá cca 2,5 hodiny. Kupujeme lupeny a dáváme rozchod s tím, že se sejdeme v 14:00 u auta. Vyrazili jsme ve složení Míša, Já, Evik a Zina. Půjčujeme si loďku a jedeme se kouknout na vodopády. Všude lidí jak na Václaváku a místo kochání se a obdivování přírody dáváme pozor aby nás někdo neshodil nebo my do někoho nestrčily. Pár fotek u velkého vodopádu a zase tlačenice k loďce. Jedeme na kafe a štrůdl :-D Sedím si na přídi spokojená a fotím spousty malých vodopádů kolem nás a vůbec mi nedochází, že se pod jeden rychle přibližujeme. No, nestačila sem nic a už sem se koupu. Holky se mi smějí a tak Míša otáčí loďku a malinko jim namáčí záda. No příjemné to osvěžení. V autě se převléknu a už jedeme domu. Na cestě pár zastávek a počítání kdy dorazíme domu. V Hadci na stěně jsme kolem pul 2 v noci.

 

Těch pár dní uběhlo rychle. Zážitků mám víc než dost a za zkušenosti sem ráda. Zjistila sem, že moře mají opravdu slané, slunce ještě hodně hřeje a skály mají krásné.

 

Tímto chci poděkovat všem účastníkům zájezdu za hezkou dovolenou. 

 

                                                                                                          Pája

© 2013-2017, Lezecká stěna - Hradec Králové.

Realizace a SEO: LOTOFIDEA s.r.o.