LEZECKÁ STĚNA HRADEC KRÁLOVÉ

Nanga Parbat 8126 z pohledu Míši

Pro ty co se nedostali na promítání jsem připravil článek - bude rozdělen na 5 epizod.

5.Epizoda: Motivace pro Vás

Možná se hodně lidí divilo proč jedu na tak těžkou horu bez zkušeností. Odpověď je jednoduchá: Můj cíl nebyl vrchol hory, ale cesta samotná. Mít možnost být členem expedice, součástí boje s horou a samotné cestování bylo pro mě nezapomenutelné dobrodružství, které doufám, že budu mít možnost si zopokovat.

Naše doba je sice o penězích, ale ty budou a my nebudem. Proto chopte se každé příležitosti a vyražte za svým snem ať je jakýkoliv.

Děkuji všem, kteří mě podpořili. V první řadě Márovi, že mě vzal s sebou a ukázel klotoč expedice. Radarovi jako spoluzci, který, ač měl sil dostatek jít vzhůru se se mnou vrátil zpět do BC, protože mě nechtěl nechat jít samotného. Je to ukázka velkého přátelství a toho, že Radar je výborný partner do hor, který umí bojovat v týmu. 

to Vám přeje míša veselý

4.Epizoda: Trekking po Pakoši 28. až 35.den

Měli jsme ještě týden do odletu a přišlo nám škoda si přebukovat letenky a nepodívat se po této krásné a velmi rozmanité zemi. Od Máry jsme dostali několik typů, které jsme přes telefon nahlásili v cestovce. Po sestupu z BC jsme prožili poslední společnou rozlučkovou noc(bez alkoholu, ale i tak nám nebylo moc dobře-po tak dlouhé době ztrávené vysoko a najednou dole) kde jsme spomínali , ale i plánovali další akce.

Ráno už na nás čekal jeep a ve čtyřech jsme se vydali vsříc novým zážitkům. Frčeli jsme po Karakoram higway na druhou nejvyšší náhorní plošinu, kde jsme si s Radarem zaběhali po okolních čtyřtísícovkách. Čekal jsem tu stáda zvířatek jako v BC, protože travička tu byla krásná, ale až na jednoho vlka a miliony komárů nic jiného. Aspoň, že ty panoramata byly nádherné. Dále jsme pokračovali do Skardu-pro mě to bylo nejhezčí město v Pakistánu(velmi příjemné klima, fascinujcí výhledy jak na řeku, tak na hory). Zde jsme si užili čilí městský ruch, bazary, památky, restaurace.  Zde jsme se potkali s účastníky expedice na K2 a začli se s nimi vracet do Islamabadu. Opět vzrušující zážitek, když jedete autobusem do sedla, které má 4300m a silnice je hliněná.

Živí a zdraví jsme dorazili do Islamabadu kde jsem ještě stihli navštívit vyhlášený bazar. Tokoví normální ,,větnamci,, zboží se tváří jako velmi značkové za zlomek ceny u nás. Až na lezení, to vypadá z roku raz dva za cenu vyšší než novinky. Při cestě z bazaru nás zastavili benga a bylo vyřešenu. Už to vypadalo, že se domů nepodíváme, protože Radar zapomněl pas. Naštěstí je Jura taky u nich a měl sebou legitku-vše vyřešil a tak jsme mohli uhánět na letiště. A domů.

3.Epizoda: Lezení na Nanga Parbat 8126m  7. až  28.den

Zjevně nám nebylo souzeno pěkné počasí, které panovalo až do příchodu do BC. Došlo k nečekanému zvratu – ochladilo se a spustil se déšť. Tento stav naštěstí netrval dlouho a ráno bylo zase krásně. Bohužel to bylo pouze zdání a voda z oblak na nás dopadala pravidelně každý den ve stejnou dobu.

Ani déšť nás nemohl odradit a proto jsme v neděli odpoledne vyrazili stavět C1. Vyráželi jsme za mírného mrholení, s výškou však voda houstla a v místech kde jsme stavěli první výškový tábor již vytrvale sněžilo. C2 muselo počkat, seběhli jsme do BC a užili si následný rest day.

V úterý odpoledne jsme vyrazili opět do C1 a po přespání jsme vyrazili výš. Druhý tábor se nám nepodařilo dosáhnout kvůli problémům s aklimatizací a nevlídnosti terénu. Nedalo se nic dělat a tak jsme se potupně vrátili až do BC. Čtvrtek byl opět vyhrazen odpočinku a pátek dalšímu pokusu.

Načerpání sil nám však cestu neulehčilo a úsek mezi prvním a druhým táborem jsme zabalili o cca 400 metrů výš, zejména kvůli počasí. Bylo nevlídno, mlha a protože se opět projevily problémy spojené s velkou nadmořskou výškou, otočili jsme to a seběhli opět dolů.

Neděle zůstala opět volná a další ostrý pokus jsme začali v pondělí. Tentokrát nás již výškovka nechala postupovat a i přes velkou chumelenici v Kienshoferových skalách jsme úterní večer strávili v táboře C2. Počasí bylo neskutečně mrazivé, byli jsme zmrzlí až na kost. Radar vypadal jako dva dny odleželá mrtvola – rty modré, obličej bílý. Ostatní části těla odmítal vystrčit z rádoby prohřátého peří.

Po úspěšné aklimatizační noci, která byla mimochodem mnohem příjemnější než v C1 (bez lavin a dalších překvapení) jsme se vydali zpět do BC. Tentokrát nás čekali dva volné dny, kdy jsme se pilně psychicky připravovali na finální útok.

V sobotu ve tři hodiny nás budíček vytáhl ze spacích pytlů. Ač neradi jsme se vysoukali, navařili zásoby na cestu, provedli nezbytnou hygienu, sbalili batohy a vyrazili jsme opět do C1. Jeho dosažení i následný postup do C2 již pro nás byli vcelku pohodovým zážitkem, protože jsme cestu již dobře znali. Velikou komplikací se však stalo to, že jsem si kromě zabalených zásob donesli do stanu i nějakého bacila, který způsobil celkem velkou rýmu. Odpoledne jsem proležel ve spacáku. Na druhý den jsme stopovali staré, ale použitelné štandy po cestě do C3. Protože bylo hodně sněhu, cesta nás stála velké množství sil a náš postup byl pomalý. Logickým rozhodnutím se tedy stal návrat a tím bylo naše snažení na Nanga Parbat ukončeno ve výšce 6200m.n.m. Bohužel na více pokusů už nebyl čas.

Poté, co jsme bezpečně sestoupili do C2, kde jsme přespali a další den jsme seběhli až do BC. Následoval dlouhý odpočinek, oslava,

Toliko za mě a za Radara. Pražáci (Pavel a Jura) měli sice víc odvahy bojovat a i s jedním bivakem ve štandu pod třetím výškovým táborem dosáhli výšky 6900m, odkud utekli také do BC. Vrchol tedy dosáhl pouze Mára a Zdeněk, kteří na hoře strávili 11 dní (9nahoru, 2sestup). Ze zdravotních důvodů však Mára i Zdeněk zrušili výstup Rupálskou stěnou a odjeli s námi domů.
 

2.Epizoda: Cesta do BC  3. až 6. den

Když jsme šli spát, tak jsme si řekli, že stávat budem před čtvrtou. Ale 3.den expedice začal až po páté, když nás naháněl řidič autobusu.  Nakonec jsme odjeli až po šesté i s věcmi autobusem do Chillazu (cca 250km). Cesta vede podél Indusu a jedná se o část slavné Karakoram Highway. Ze začátku to byla monotónní rovina jak u nás na hradecku, ale časem se to měnilo. Výhledy byly na chýše ve stráních, kaskádové políčka, nebo do strže pod námi na Indus.

Po přespání ve městě jsme se nechali naložit na jeepy a vyrazili směrem Nanga Parbat kam až to bylo možné (cca do 1700m.n.m.) Super zážitek z jízdy na korbě – mohu jen doporučit, protože máte dokonalí rozhled. Na konci cesty stál tábor a zde se k nám přidali i nosiči. Po přespání následoval dvoudenní trek do BC. První den pochodu  končil u Messnerovi školy(vypadala opuštěně, prázdniny jsou asi i tady). Nezapomenutelná byla večerní obloha už i s výhledem na vrcholovou hlavu Nanga Parbat. Přepali jsme před školou ve stanech.
Ráno jsme pokračovali dál  údolím, po úzké křivolaké cestě s krásným výhledem na Nanga a další vrcholy v jejím okolí,  řeku pod námi a vrcholky hor nad námi.

V sobotu jsme došli do BC (6.den výpravy). Protože se v této době žádná expedice pod horou nenacházela, byli jsme tam naprosto sami. Překvapilo nás to, protože jsme počítali s tím, že se s ostatními výpravami podělíme o zajišťovací práce na kopci. Může za to asi pověst Nanga Parbat, která je známá jako zabijácká hora. Letos zde byli před námi dvě výpravy, ale obě to otočili někde mezi 6000 až 7000. Situace byla tedy trochu rozpačitá. Tři dvojice pod kopcem, každá měla 100m fixního lana a celkem nás čekalo 3900m převýšení. No, ale co naděláme. Po rozložení tábora, postavení stanu a rozloučení s nosiči jsme zkontrolovali obsah sudů, symbolicky zapili úspěch a zalehli jsme do spacáků.

 1.Epizoda: Přesun do Pakoše  1. a  2. den

Již dlouho jsem v skrytu duše toužil vyrazit na nějaký větší kopec. I když jsem to nahlas nevyslovil, bylo to vlastně logické pokračování mého snažení v horách. Alpy znám téměř zpaměti a to jak letní, tak zimní, Tatry a další nižší pohoří Evropy také, tak proč nevyrazit někam dál. Když však přišel Mára Holeček s tím, abych s ním a se Zdendou Hrubým vyrazil na Nanga Parbat, moje ano na sebe nechalo dlouho čekat. Přeci jen se jedná o velký vrchol – dokonce devátý nejvyšší na světě a navíc technicky velmi náročný. Navíc jsem byl lichý a to se mi moc nezamlouvalo. Nakonec jsem však kývl, začal shánět sponzory, spolulezce, vybavení a nakonec, 9.7.2012 jsem spolu s dalšími pěti lidmi seděl v letadle. Mým parťákem byl Radar – Radoslav Groh.

Cesta začala v Praze na Ruzyni, odkud se letělo do Milána, odtud do Doha, kde jsme přestoupili na linku Doha – Islámábád. Přesun zabral 17,5 hodiny. Naštěstí se ta doba dala překlenout sledováním filmů, poslechem hudby, pojídáním dobrého jídla a popíjením pivečka. Není bez zajímavosti, že ze tří letadel, která jsme vystřídali bylo to létající z a do Prahy nejhorší.

První zastávka v Islámábádu byla pro mě celkem šokem. Letadlo dosedlo na runway v 3:30 a již v tuto dobu ukazovala rtuť teploměru velmi nepříjemných 40 stupňů Celsia. Díky tomu, že všichni s velkou oblibou používají klimatizaci, dostanete teplotní šok při každém nástupu a výstupu do budovy, vozu,...

Už na Islámábádském letišti na nás čekal zástupce společnosti Blue Sky, která expedici zařizovala a který nás odvezl do hotelu na zaslouženou sprchu a spánek.

Celý první den jsme strávili v Islámábádu – balení sudů, rozdělení hmotnosti, aby každé zavazadlo mělo 25kg (24 sudů, přes 40 nosičů – jídlo, kuchyň,...). K večeru jsme vyrazili do města na nákup posledních nezbytných věcí pro pobyt v BC. Večer v Islámábádu byl zakončen pitkou i přesto, že se jedná o zemi, kde je alkohol zakázán. Jsou tam dvě hospody, kde člověk může posedět u alkoholu a poklábosit jako u nás. Vyrazili jsme do Čínské, kde jsem ochutnal místní Pakistánské pivko – bylo moc dobré, ale silné. O zábavu jsme měli postaráno díky dalším Čechům(Barabáš, Svaricko, …). Hospodu jsme vypili a zavřeli jak je zvykem i u nás ve skalách.

Ranní odjezd byl naplánován na 4 hodinu, ale trochu se to posunulo více info v další epizodě.

Cedule u silnice s výstižným textem

První kontakt s Pákistánem...

Pohled z BC na výstupovou trasu k vrcholu

Odlet: 7. července 2012 směr Islamabád – Chilas - BC Nanga Parbat / Diamir
První část: Diamir / Kinshofer cca od 15. července 2012
Návrat: 12. srpna 2012

Další informace a aktuality sledujte na facebookovém profilu StěnyHK.

Velké dík patří Márovi Holečkovi a dalším, kteří nás podporují.