LEZECKÁ STĚNA HRADEC KRÁLOVÉ

La Pierra Menta, Aiguille Dibona a Barre des Ecrins
    Jedno krásné srpnové ráno vyrážíme s Ráďou směr Francie. Plánů je hodně a času málo – jako vždy… Po úmorné a dlouhé cestě dojíždíme kolem půlnoci do Mekky všech horolezců, do Chamonix. Nocujeme pod cvičnými skalkami kousíček za městem. Ráno vyrážíme zjistit předpověď počasí. Původní plán byla krásná ledovcová túra na Domes de Miage, ale v dalších dnech se mělo měnit počasí. Vyrážíme tedy jinam – přejíždíme do pohoří Beaufortain, kde se nachází velmi zajímavý skalní útvar – La Pierra Menta 2714 m. Tento kopec mě zaujal svým tvarem, který moc nezapadá do okolních kopců. Odpoledne přijíždíme k jezeru Lac de Roselend. Po provedení očisty se ještě kousek posouváme blíže k hoře, vaříme a balíme. Dvě hodinky stoupáme k plesu Lac d´Amour, kde nocujeme. Ráno vyrážíme v sedm na hřeben, kterého asi po hodině stoupání dosahujeme. Snídáme a připravujeme se na lezení. Máme vybranou cestu Berard - Rigotti  5b (IV+ A0) 130 m, 5 délek – je to sportovně odjištěná cesta. To místo za A0 je v traverzové druhé délce a je tam umístěna smyčka na chycení – dali jsme to čistě . Cesta nekončí na úplném vrcholku, takže ještě dolézáme asi 2 délky úplně nahoru. Z vrcholu jsou úžasné výhledy na Mont Blanc, Gran Paradiso atd. Natřikrát slaňujeme, dole balíme věci a sestupujeme k autu a přesouváme se do Val d´Isere. Počasí se skutečně mění, je zataženo a přeháňky. Vyrážíme na feratu nad Val d´Isere. Hlavním lákadlem feraty je 40 metrů dlouhý lanový most a následný výstup místy převislou stěnou. Je to velmi zajímavé zpestření .
    Přes několik sedel známých z Tour de France se přesouváme na jih do masívu Ecrins. Dalším našim cílem je Aiguille Dibona – nádherná žulová jehla. Nocujeme v kempu v La Berarde, což je vlastně jen kemp, informace, barák horské služby a malý obchod. Všude okolo je spousta možností lezeckého vyžití – sportovní cesty, dlouhé horské cesty i kousek na ledovce. Ráno voláme na chatu Sorellier, která se nachází přímo pod stěnou Dibony. Balíme a obědváme a po poledni vyrážíme na chatu. Výstup nám trval zhruba 2 hodiny. Máme vybránu cestu Voie Madier 6a+ 13 délek 350 m. Pod stěnu je to z chaty asi 5 minut, přesto vyrážíme v sedm hodin a jsme ve stěně první . Je to nádherné lezení v žule. V každé délce jsou tak dva nýty, semtam nějaká stará skoba. Každý štand je také na nýtech. Zhruba ve dvou třetinách stěny se sbíhá většina cest a začíná tu být celkem husto lidí. Volíme vyčkávací taktiku a nikam se nehrneme. Ztrácíme tak asi hodinu čekáním – Ráďa na štandu a já asi 15 metrů nad ní na polici. Na vrchol dolézáme kolem třetí hodiny. Moc místa tu není, takže po vrcholové fotce se řadíme do fronty na slanění. Slaňujeme na celou délku lana, pak ještě nepříjemný přechod po římse a za hodinku jsme zpět u chaty. Balíme a mažeme dolů. Večer spíme opět v kempu. Další den věnujeme odpočinku a přesunu na druhou stranu masívu do vesničky Ailefroide.
    Ailefroide je vyloženě lezecké místo. Velké množství sportovních jedno i vícedélkových cest, boulderů atd. Obrovský kemp poskytuje i dostatek prostoru pro rodinky s dětmi. Ráno vstáváme, balíme a přesouváme se nad Ailefroide na velké parkoviště u Refuge Cezanne. Našim cílem je nejzápadnější čtyřtisícovka Alp – Barre des Ecrins 4102 m – my volíme nižší z vrcholů Barre, a to Dome de Neige des Ecrins 4015 m. Stoupáme po širokém chodníku kolem ledovce Glacier Noir pod ledovec Glacier Blanc až k chatě Refuge du Glacier Blanc (2542 m). Chata je cílem většiny turistů, takže dál už jdeme skoro sami. Asi po necelé hodině přicházíme k nástupu na ledovec. Oblékáme se a nevazujeme na lano. Ledovec nejdříve celkem strmě stoupá a pěšinka se klikatí mezi velkými trhlinami. Zhruba ve výšce 3000 se ledovec mění v jakési mírně stoupající plató. Pokračujeme dále pod chatou Refuge des Ecrins ještě asi hoďku do výšky 3200 m kde na ledovci stavíme stan a začínáme tavit sníh na vodu a vařit čaj a večeři. Máme nádherné výhledy na trasu zítřejšího výstupu, pozorujeme sestupující horolezce. Večer se se západem slunce dost ochlazujeme, kocháme se západem a jdeme spát. Během noci několikrát zarachotí odtržené séraky nad naší výstupovou cestou.
    Ráno vstáváme ve tři hodiny, moc se nám nechtělo . Jen jsem vykoukl ven, jestli neuvidím čelovky jdoucí od chaty – nikde nikdo, takže ještě chviličku spánku. Vyrážíme před pátou hodinou a zapojujeme se do vláčku světel. Jde se nám celkem dobře, dost lanových družstev předcházíme. Cesta vede pod nebezpečnými séraky, takže se ani moc nezastavujeme . Během výstupu jsme udělali jen pár krátkých zastávek na pití a na vydýchání, ale byli jsme celkem dobře rozchozeni – já z předchozích zájezdů do Rumunska a Itálie, Radunka zase z Dolomit. Pomalu se rozednívá. V 7: 30 jsme na vrcholu. Fotíme panoramata i sebe… Ve výšce 4015 metrů jsme pobyli asi půl hodiny. Sestup trošku zdržovala lanová družstva mířící teprve k vrcholu. Jsme už skoro u nebezpečných séraků, když se ozve obrovská rána a rachot, nad pěšinkou se vznáší oblak sněhu – něco se utrhlo! Je to fakt super pocit, když víte, že tamtudy prostě musíte projít… Dole jsme byli dost rychle s očima neustále na hradbě visícího ledu. O půl desáté jsme u stanu, vaříme polévku, balíme a sestupujeme k autu. Cestou se ještě divíme, jak je to vlastně daleko .
    Další den máme jako odpočinkový, takže kupujeme lezeckého průvodce a vydáváme se hoblovat místní sportovky. Nacházíme krásný sektor s plotnami. Obtížnost se pohybuje okolo 5a a je to hezké lezení. Ráďa dává svoji první cestu na prvním na skále a hned za 5a. Já si potom pěkně zablbnul v 6b+. Zkoušel jsem ještě jednu cestu za 6c+, ale to už bylo moc .
    Ráno vyrážíme na jih ke kaňonu Verdonu. Počasí se rapidně mění – je děsné vedro. U jezera Svatého Kříže nocujeme a ráno pokračujeme do Monaka. Navštěvujeme slavné Oceánografické muzeum a prohlížíme město. Poté přichází povinné koupání v moři, protože kvůli tomu jsme sem vlastně jeli . Pak už uháníme na Lago di Garda do Arca. Druhý den shopingujeme a utrácíme celkem dost peněz za nejrůznější outdoorové vybavení, které tu v akcích stojí asi tak polovinu, jak u nás… Po poledni, když je ve stěně Monte Coltu už stín, nastupujeme cestu Pantarei 6b+ (5c obl.) 180 metrů, 6 délek. Bohužel se dostáváme jen za druhou (nejtěžší) délku – Radunce se udělalo špatně z horka a tak radši slaňujeme. Tyto první dvě délky byli ale moc pěkné – první za 6a-b a druhá za 6a-b+. Ta vedla takovým velmi nepříjemným převislým vhloubením. Tak snad se k této cestě ještě dostaneme…
    Další den si chceme půjčit surf, ale fouká to hodně, tak se jen koupeme v jezeře. Odpoledne ještě kupujeme pizzu a vyrážíme přes Bolzano domů.
    Celá výprava se velmi vydařila, perfektně vyšlo počasí. Doufám, že se do Ecrins ještě vrátíme!
Ondra a Ráďa, HO Spider Pigs

Více fotek na: http://olony.rajce.idnes.cz/La_Pierra_Menta%2C_Aiguille_Dibona%2C_Barre_des_Ecrins_5._-_20._8._2009/