Kontakt
Otevírací doba
Stěna
Po - Pá: 10:00 - 21:00
So: 10:00 - 20:00
Ne: 12:00 - 21:00

Prodejna
Po - So: 10:00 - 19:00
Ne: 12:00 - 19:00

Restaurace
Po - Ne: 11:00 - 23:00

Kontakt:
Prodejna a stěna:
Tel.: 495 428 308
Email: info @ stenahk.cz

Restaurace:
Tel.: 774 807 774
Email: restauracestena @ seznam.cz

Stěnahk.cz na Facebooku
Novinky

Ocúnová testovačka

Ocúnová testovačka

Tak a máme tady další akcičku tentokrát značky Ocún...

Opravené lezečky

Opravené lezečky

Opravené lezečky  z června...

Úvod » Články » Diskusní témata » První Alpy

První Alpy

První Alpy

Vždycky jsem si říkala, že bych chtěla do Alp. Nikdy jsem tam nebyla a tak proč se tam nepodívat. Skialpová sezóna byla v plném proudu a já sem si často říkala, jaké by to bylo jet  do velkých hor. No a říká se, že když si správně přeješ tak ti to vesmír dá.  No jéje ani sem se nestačila rozkoukat a termín výletu byl v kalendáři. 21.-24.2.2019. Plán byl jasný.  Velkej, já a Honza, odjezd ve čtvrtek večer, spaní v dodávce a plán byl  každý den jeden kopec :-D. Největší  Similaun, který má  3603m.n.m. No ale o tom až později.

Byl čtvrtek dopoledne, ještě sem zařizovala pojištění a nezbytné věci k odjezdu a v tom zazvonil Velkýmu telefon, že  prý s námi ještě jede Vláďa. Doktor! Jojo ten se vždycky hodí no a tak si koupil lyže, nechali jsme mu je namontovat, po cestě je vyzvedli, a bylo to.  

Takže ve složení Já, Velkej, Honzik a Vláďík, frčíme směr novým zážitkům. Cesta dobrá, trocha spánku někde na Rakouské  benzínce, s tím, že ráno tam dojedeme a cca v 10:00 budeme mít ski na nohách a půjdeme na první kopec. Realita byla malinko dost, no vlastně hodně jinde :-D. Vzhledem k tomu, že kluci měli menší párty tak vstávačka byla pozdě a do Ventu  jsme dojeli kolem oběda.  Tak vajíčka byli až k obědu a hurá na skalpy.

Ty panorámata, krása, slunce svítilo a říkala jsem si, že jestli taková cestička bude až k Martin Busch Hütte (2501m.n.m.) tak to bude paráda.

No cca po kilometru cesta končila. Silný vítr byl dost nepříjemný, a když jsem viděla, jaký ledovatý traverz nás čeká tak sem se modlila. Začátek ok ale pak se cesta horšila. Sníh byl zmrzlý, do toho ten nárazový vítr a měla sem co dělat abych se udržela, ale přeci o nemůže být zas tak strašné.
 No ani nevím, zda mám vyprávět dál :-D Slunce se otočilo na druhou stranu, takže se najednou ochladilo, procházeli jsme pár zatáček, kde nebyla v lavinovém poli ani vyšlapaná cestička a muselo se fakt na hrany. Samozřejmě, že po chvilce začala panika. Stála sem tam opřená o ty hůlky, které vypadaly, že moc nevydrží, zaseknutá o hrany sem nemohla udělat krok, lyže si pomalu jeli dolů kde to končilo parádní dírou do koryta potoka a při pohledu nahoru sem viděla jen návěj sněhu. No říkám si“ je to v pohodě, udělej pár malých krůčků a pak už tam nic takového nebude a zas to bude ok“ Krůčky sem udělala, ale mýlila jsem se v tom, že už tam další taková místa nebudou. Byly tam ještě další tři a byli delší a ošklivější. :-D Špatně se mi dýchalo a cítila jsem únavu. Nejraději bych si tam sedla a usnula. Za mnou šel už jen Honzík který mě hnal dopředu a nakonec jsme došli se zpožděním na chatu, která byla plná lidí. Rychle čaj, sušenku, oblíknout a fofrem dolů protože už slunce zapadalo.  
U chaty jsem skočila do lyží a myslela jsem si, že to nesjedu. No nevím asi nesjela nemít sebou Míšu. Každopádně začátek docela šel. Jenže se pak muselo vždycky kus vyjít nahoru a pak zase sjet. Částečně ta cesta vedla i do kopce. Když jsme se dostali, až na tu část kde vedla už vyhrnutá cesta, říkala jsem si, že je to v pohodě ale tam mi „došlo“ už úplně. Z kopce do kopce a bruslení,  to už v sedm večer fakt nešlo. Přiznám se, že si Míša cvaknul hůlku za popruh mého batohu a táhnul mě, až na sjezdovku kde jsem se sklouzla k autu. Moje ruce, nohy, hlava nic prostě nefungovalo a jako by to ani nebylo moje.  Večer byl pro mě těžkej. Ležela jsem ve spacáku, zmrzlá, kdy mě moje bolest hlavy ochromila na tolik, že sem si rozmyslela i to zvracení. Každopádně kluci uvařili skvělou večeři, kterou sem si teda taky vlastně nedala, protože vůbec nebyla chuť ani síla.

Sobota byla krásná, slunce vyšlo, snídaně byla dobrá a tak jsme se zabalili, že kluci půjdou teda na Similaun a já, že si tam budu ťapkat po okolních kopcích a užívat si. Rozdělili jsme se v té části, kdy přecházejí na ten zledovatělý traverz. Popřála jsem hodně sil a modlila se, aby bylo všechno ok.  Cestou sem potkala Štěpána a Janu. Vlastně v té době ještě neznámé dva Čechy, kteří vycházeli včera na stejně od auta jako my.  Ptala jsem se jak bylo nahoře a jestli potkali kluky tak. Kluky prý potkali ale říkali jim, ať nahoru ani nechodí, že ten vítr je tak silný až jim to bralo lyže, spali nahoře na Similaun  Hütte kde málem zmrzli. Tak si říkám“ No doufám, že teda kluci nahoru nepůjdou a že se vrátí v čas dolů“ Vrátila jsem se dolu k autu na parkoviště, že si udělám kafe a pohodu na slunci.
Šla jsem nabídnout kafe sousedům, ale po předešlé noci si chtějí  v pohodě a klidu vyjít nahoru na protější kopec a dát si pivko. „Pojď s námi“ No a vlastně proč ne. No a tak jsem se sousedama vyrazila na výlet.

Cestou necestou jsme to vzali pěkně serpentinami s krásným výhledem na městečko Vent a na protější kopce. Bylo vidět, jak nahoře moc fouká.  Povídali jsme si a cesta hezky ubíhala. Nakonec jsme došli, až ke stanici lanovky kde pak už dost foukalo.  Pivo bodlo a byla to moc příjemná procházka ve skvělé společnosti.  Dolu jsme sjeli kolem 17té hodiny s tím, že kluci už budou dole. No nikdo nikde. Sušila jsem oblečení a u toho debatovala se Štěpánem, jak dlouho může trvat cesta a kam až mohli dojít. No malinko nervózní jsem připravovala prostor, aby kluci měli pohodu, až se vrátí a v tom konečně zazvonil telefon, že se teda zastavili na pivo a že jako kde sem. Šťastné shledání proběhlo u piva a kluci vyprávěli, jaký to bylo, ale myslím si, že doopravdy to bylo poznat z jejich unavených pohledů. Večeře padla jako nic a Honza dost unavený a bolavý usnul. No i já měla dost a tak jsme zvolili spánek před večírkem.  Dobře jsme udělali.

Neděle byla sice bez slunce ale pohodová, únava byla hodně znát a tak si Honzík z Vláďíkem vyběhli ještě nahoru k lanovce a my s Velkym uklidili a šli na kafe. Odjet jsme chtěli nejpozději v 14:00, abychom mohli ještě do termálů. No po tom, co kluci nastartovali dodávku kabelama na rolbu, jsme se rozloučili s Jančou a Štěpánem, a frčeli směr termály. Na tři hodiny za 800,-? Hm dobře teda nechodím sem každý měsíc a tak to bude pohoda. Byla to velká pohoda a ty výhledy byli krásný. Fotit se nesmělo i když tomu nerozumělo takřka 99% návštěvníků a schovávání telefonů v ručníkách a v plavkách bylo vcelku vtipný, když se tam pak fotili v těch davech koupajících se lidí se snahou udělat si samostatnou, hezkou a někteří i sexy fotku s kásným zasněženým pohořím.  No tři hodiny byli, až až a celý rozmočený jsme vyrazili směr Hradec. Střídání za volantem nás dostalo domu někdy kolem půlnoci. Byl to parádní výlet se super partou lidí. Chtěla bych poděkovat velkýmu Míšoj za to jak se hlavně o mě a samozřejmě o zbytek výpravy staral!

No, a kdyby mi někdo řekl, jestli bych jela zas, tak neváhám ani minutu. Mám tam přeci rozdělaný jeden moc hezký sympatický kopec. Similaun 3603m.n.m.

 

Pája 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Za posledních 30 dnů nikdo nevložil příspěvek do diskuze.

Abyste mohli vkládat příspěvky, tak se prosím zaregistrujte nebo přihlašte.

© 2013-2019, Lezecká stěna - Hradec Králové.

Realizace a SEO: CCN PLUS s.r.o.