Kontakt
Otevírací doba
Stěna
Po - Pá: 10:00 - 21:00
So: 10:00 - 20:00
Ne: 12:00 - 21:00

Prodejna
Po - So: 10:00 - 19:00
Ne: 12:00 - 19:00

Restaurace
Po - Ne: 11:00 - 23:00

Kontakt:
Prodejna a stěna:
Tel.: 495 428 308
Email: info @ stenahk.cz



Stěnahk.cz na Facebooku
Novinky

Otevřené studentské závody 2021

Otevřené studentské závody 2021

Po roční pauze opět závody......

Similaun a okolí

Similaun a okolí

Sympatický kopec v Otztálských Alpách.........

Úvod » Články » Diskusní témata » Similaun a okolí

Similaun a okolí

Similaun a okolí

V hledáčku jsem již delší dobu měla Similaun (3603m). Sympatický kopec v Otztálských Alpách. Covidová situace se rychle měnila, a tak nebylo na co čekat. Čtvrtek odpoledne odjezd. Ještě rychlá koupačka na Opaťáku a šup Plzeň, město, ne to pivo. :-D. Můj parťák na cesty nebyl nikdo jiný než Velkej (Míša). Cesta byla vcelku v klidu.

 

V pátek dopoledne se na obzoru objevil již dobře známý kostelík na začátku Ventu a hned za ním proslulé údolí, které se na konci dělí. Páteční plán byl “jen” aklimatizační procházka na Breslauer Hütte (2844m) na protějším kopci. Klid, krásné rozlehlé louky plné různých druhů květin a bylin. Ta barevná rozmanitost byla jen třešničkou na dortu. Necelé dvě hodinky cesty, cca 960 vejškovejch a cesta 5km. Odměna nahoře? Krom výhledu na okolní vrcholky, které mi vždycky berou dech, to byla i polévka a heřmánkový čaj. Na odpoledne hlásili déšť a bouřky, a tak jsme s přibývající oblačností pelášili na naši pojízdnou chalupu. Odpoledne byla pohoda. Vaření, trochu té práce a hlavně si sbalit čamadány na druhý den. Slibované bouřky a déšť přišli večer, ale při usínání sem si tím nenechala ukrást myšlenku na vrchol. 

 

Konečně sobota. Dlouhé vyspávání a válení se po náročném pracovním týdnu v posteli. Na to jsem myslela, když jsem ve 4:00 vypínala budík. Zdálo se mi, že jsme zaspali a vzbudili se až v 7:00, tak jsem raději od tří hodin ráno byla vzhůru a poslouchala, jak po mohutném lijáku hučela řeka hned vedle auta. Snídaně vajíčka a trocha zeleniny. Od auta jsme vyšli za tmy v 5:10 a strategie byla velmi pomalé tempo. Na úvod krapet prudší sjezdovka na zvýšení tepovky a pak už nekonečné údolí až k Martin Bush Hütte (2501m). Zhruba v půlce údolí začali z nebe padat omluvenky. Totální slejvák a bylo jedno, co máme na sobě. S každým dalším krokem, kdy se vysněný vrchol schovával v mlze, jsem si říkala: “Míša určitě nechce pokračovat”. Byla sem vnitřně přesvědčena, že ale pokračujeme v cestě. No a taky že jo. Po necelé půl hodině za svitu slunečních paprsků, které nás šimraly do zad jsme pokračovali směr Similaun Hütte (3019m). Nohy se střídaly a bylo dost času být jen sama se sebou. Ty výhledy….. pastviny plné ovcí, vrcholky okolních štítů si hrály se sluncem na schovávanou mezi mraky. Zase mi to bralo dech. Je to tak stejné a přitom je to pokaždé jiné. Oproti plánu jsme měli hodinku k dobru, a tak jsme si na chalupě (S.H.) dali sváru a oddech. Bylo vidět, že Mišákovi není dobře. Sedáky, mačky, návleky, cepín a šup na nástup. Většina skupin již scházelo dolů a nebo měli ledovcové kurzy. Šli jsme tak akorát rychle na to, abych se stíhala kochat a koukat kam šlapu. Trekové hole na rozbředlém sněhu jsou fajn. Po cestě občas někdy někde něco zaplachtilo, a tak to člověk raději obešel nebo když to šlo tak překročil. Pohoda, autobus by se rozhodně do té trhliny nevedl tak to bylo bezpečné :-D. Lehce před polednem jsme přišli k začátku toho známého exponovaného hřebínku pod vrcholem. Míša nechal všechno dole a nahoru šel jen s hůlkami a pytlíkem sušeného masa. Bylo mu už hodně zle, a tak jsme nespěchali. Statečně semnou vyšel až na vrchol ke křížku a já byla neskutečně šťastná a hrdá na nás oba. Podepsali jsme se do knihy, udělali pár vrcholových foteček a za mlhy jsme šli dolů. Dole nandat mačky, sbalit zbytek věcí a…… Míša se slovy “musíš jít první” mi podal lano a pomalu si nandával mačky. Tak nebudu lhát, trochu těžce jsem polkla, ale čím dřív budeme dole, tím bude Míšovi lépe. Tak sem šla. Pomalu. Míšovo tempo mi vyhovovalo, protože jsem stíhala koukat kam šlapu. Na konci ledovce jsme to střihli šikmo pod Sumilaun Hutte, a tím si cestu o trošku zrychlili. Do svého batohu jsem nacpala veškeré naše vybavení na ledovec, dala si sváču, Míšu nechala odpočnout a pomalu jsme zase šli. Čím níž jsme byli, tím se Míšuv stav lepšil. Na Martin Bush Hütte jsem se ještě stavila pro vodu a zase začalo pršet. Začátek a konec cesty ve stejném místě jsme zmokli. Doploužili jsme se až k autu a rovnou šli na zasloužené pivo. Trochu kulhavě a bolavě, ale došli jsme. 

 

Nedělní den jsme se probudili do deště a na vrcholcích byl sníh. Snídaně, film, kafe a tak hezký den může pokračovat jedině v termálech. Hmm takhle hezkej den chtěli mít asi všichni lidi v okolí, takže PLNO. Vaření na parkovišti a smíření se s tím, že dnešní den budeme zevlovat. Tak to byl omyl. :-D Rozhodli jsme se, že budeme objevovat nová místa v Rakousku, a tak jsme se vydali do vedlejšího údolí, kde byl bazén taky plnej. Tak jsme jeli furt vzhůru až jsme skončili přímo u ledovce. Trochu blbin na závěr a přejezd pod Zugspitze. Ráno příjemné koupání v jezeře Eibsee a směr Hradec. 

 

Jsem moc ráda, že nám nakonec dopadlo to počasí na vrchol a bylo to pár dní neskutečných zážitků a nových zkušeností. No a kdo by si myslel, že tím to končí? Ne, přijela jsem totiž do ČR a druhý den jsem odjela do Raxu na ferraty…. třeba bude pár dalších řádků…..

Pája


Za posledních 30 dnů nikdo nevložil příspěvek do diskuze.

Abyste mohli vkládat příspěvky, tak se prosím zaregistrujte nebo přihlašte.

© 2013-2021, Lezecká stěna - Hradec Králové.

Realizace a SEO: CCN PLUS s.r.o.