Kontakt
Otevírací doba
Stěna
Po - Pá: 10:00 - 21:00
So: 10:00 - 20:00
Ne: 12:00 - 21:00

Prodejna
Po - So: 10:00 - 19:00
Ne: 12:00 - 19:00

Restaurace
Po - Ne: 11:00 - 23:00

Kontakt:
Prodejna a stěna:
Tel.: 495 428 308
Email: info @ stenahk.cz

Restaurace:
Tel.: 774 807 774
Email: restauracestena @ seznam.cz

Stěnahk.cz na Facebooku
Novinky

Trénink síly na skály

Trénink síly na skály

Už to vypadá, že nás pustí mimo okresy....

Hurá na trénink

Hurá na trénink

Základní potřebou lezce je umět...

Letní tábory 2021

Letní tábory 2021

Příměstský tábor je vhodným řešením...

Úvod » Články » Kurzy a zájezdy » Dovolená v Paklenici

Dovolená v Paklenici

Dovolená v Paklenici

Léto pomalu končí a tak jsme se s partou známých rozhodli, že vyrazíme na jih. Zjistit jestli slunce ještě  hřeje, moře je opravdu tak slané jak se říká a samozřejmě za vítat do některých vyhlášených lezeckých oblastí. Černi Kal ve Slovinsku a Paklenica v Chorvatsku.

Je Úterý 6.9. 21:45 a my se scházíme na „stěně“ . Nervozita z cesty mě malinko ovládá ale nedávám na sobě nic znát. Raději si naposledy kontroluji veškeré věci abych něco nezapomněla a nebyla za břídila. Někteří z nás na poslední chvíli volají domů a prosí o přivezení zapomenutých věcí. UFF já mám vše a koneckonců co nemám, to přece nepotřebuji. :-D  Konečné číslo posádky je 7. Hlava celého zájezdu samozřejmě „Velkej“ Míša, v záloze sem já (Pája), silná  dvojka Zina  s Evičkou a sestry Helča s Bouhunka. Nejmladší člen naší výpravy byl Max. (vnuk Helči) Jako řidičská záloha v autě usínám hned po výjezdu z Hradce.(Ke střídání nakonec nedošlo :-D) Cesta docela ubíhá a s nadcházejícím ránem přichází zastávka ve Slovinsku.  Při ranní józe si protáhneme těla po noci v autě, vyčistíme zuby,učešeme se a s ranním klidem si vypijeme kávu. Omyl! Není čas ztrácet čas! No znáte to, klasický cestovatelský rána na benzinové pumpě. Házíme do sebe kafe a vyrážíme směrem asi 190km vzdáleného Černi Kalu.

Na obzoru je vidět stěna, před kterou stojí vápencová věž se zříceninou tvrze na vrcholu. A to je naše zastávka. Bereme batohy s lezeckým vybavením a šplháme pod stěnu. Lezecký terén je posazen ve stínu jižanského lesa, kam skoro slunce nezasáhne, což je příjemné jak pro lezce tak pro jističe. Míša  vytahuje první dvě cesty, Zina s Evičkou další dvě lana a společně se pak prostřídáme i s Bohunkou která nikdy před tím nelezla(což na ni není vůbec poznat). Zapisujeme si cca pět cest 4,b,c. S přibývajícími hodinami se situace mění a na stěně nám slunce hodně hřeje do zad, takže v závěrečné cestě 5c jsme se hodně zapotili. S domácím štrúdlem a kávičkou uvařením pod skálou jsme si užili fajn lezeni a je čas jet dál.

Unavený sedáme do auta a jedeme do malého rybářského městečka jménem Izola, kde si dáváme 3 hodinky volna. Na programu je oběd, koupačka v moři a spánek. V 16:00 zvedáme kotvy a jedeme na rychlý nákup nezbytně nutných potravin pro přežití :-D Pak už podél pobřeží s větrem a občasným deštěm jako o závod až do Starigradu. Po západu  slunce odrážejícím se ve zpětném zrcátku dorážíme na penzion něco málo po 21hodine. Spánek!

Nový den začínáme s Mišákem brzo a nákup snídaně si zpříjemňujeme ranní kávou na pobřeží. Po snídani vyrážíme konečně do Národního parku Paklenica kde budeme následující 3 dny lézt. První dojmy jsou kouzelné. Před námi dva obrovské kaňony Velká a Malá Paklenica. Do parku platíme vstupné na tři dny a pak zkoušíme štěstí jestli bude volno na ještě asi 500metrů vzdáleném parkovišti. Chytáme jedno z posledních volných míst a konečně si jdeme osahat ty masivní vápencové stěny.

Na rozlezení si dáváme nějaké 4ky. Docela to jde a tak se přesouváme v pravo za můstek kde lezeme cca 30m stěny, obtížnost 5a,b,c. Výhřevnost slunce byla vcelku velká a tak už jsem se viděla jak cestou domu sebou plácnu do moře a uvedu se do provozní teploty. Čas vcelku ubíhá rychle a tak to kolem 16 hodiny balíme a příjemně unavený jedeme na pobřeží na kávičku a koupačku. Večer s dílem Vinetua a brzký spánek.

 

Nový den a my už v 7 stojíme na parkovišti a bereme věci na více délku. Moje první, je to 4c. K místu nástupu nás doprovází pár kapek deště a vítr. Já lezu s Míšou a Zina s Evičkou (zbytek zůstává doma, a užívá si poklidného rána). Vítr sílí a tak lezeme těsně za sebou. První délka docela jde. Byli jsme z levé strany krytí a větru jsme odolávaly, Míša první s batohem, já za ním sbírala jištění, za mnou Zina aby neztratila cestu a Evička jako poslední bere všechno co jsme tam necháváme. :-D V druhé délce trošku přituhuje. Nárazový vítr se do nás opírá a říkám si, že hůř snad už být nemůže. Omyl! Lezu za lanem, Míšu nevidím. Rozkaz zní: „to bludiště musíš oblézt úplně z leva“. Lezu z leva a uklidňuji se tím, že je určitě za rohem štand. Vystrkuji hlavu z bludiště a nápor větru mi sundává helmu z hlavy a  vyfoukává kontaktní čočky z očí. Pode mnou díra jak do pekla a tak se vracím zpátky k bludišti a navádím Zinu. Upozorňuji ji na ty čočky které taky má a pokračuji vzhůru do větru :-D. Přelejzám mini sedlo a slejzám pár metrů dolů k Míšovi. Něco křičí ale ve větru nemám šanci ho slyšet. Čekáme na Zinu která dolejzá kousek za mnou a smějeme se, že sněží. Vítr Zině obrátil pytlík s mágem a během chvilky neměla nic. Čekáme na Evika měníme taktyku. Vítr je čím dál silnější a v rajbasu před náma si můžu Míšu pouštět jako draka. Uvědomuji si, že teď se fakt bojím. No nic musíme dál. Navazuju se na prostředek modrého lana, Zina na konec modrého a Evičce vytahuje červené. Stojíme jak tři sudičky, pozorujeme Míšu jak se s tím popere a ani nedejcháme. Ok řada je na mně. Snažím se vítr nevnímat a soustředit se. Stěna hladká jak porcelán a ve chvilce kdy fouklo a mně ujela noha mi nebylo moc do smíchu ale nakonec sem to dala. Byla sem ráda, že sem u štandu a schovaná aspoň trošku za šutrem. Zina vyběhla a lezeme dál ve třech. Evik dole čeká aby to pak vyběhla celé na jednou(to ještě netuší, že tam bude cca hodinu čekat). Beru batoh na záda a lezu další porcelán. S tím batohem je to ještě záživnější :-D. Poslední délka je prý jednoduchá a tak jdeme se Zinou spolu a Míša odjistí Evu. „Rovně nahoru až k zelené značce. Leze Zina za ní  já a najednou vidím jak sedí u uschlého stromku, má na něm dané jištění a čeká. Tak si dáváme oddych. Dolez k zelené značce byl malinko zmatený ale i přes všechny nástrahy jiných značek jsme našli tu naší. Spokojeně si sundáváme po cca 5ti hodinách lezečky a v šotolině slejzáme k autu. Bez energie, unavený ale štastný dorážíme na apartmán kde dáváme rychlý oběd a holky jdou odpočívat. Já s Míšou bereme Maxe, Bohunku a Helču do skal aby si taky zalezly. Lezeme cesty u předešlého dne a jednu novou 5b. Ze skal se vracíme pozdě. Jdu spát. Bolí mě svaly na pravém rameni a paži. Usínám s pocitem, že mi hoří ruka. 

Sobota! Děláme velkou svačinu. Plán je bejt i přes poledne ve skalách. Lezeme nové cesty. Nějaké čtyřky a nejtěžší snad 5c+. Přes poledne v tom největším vedru vaříme kávu a obědujeme. Cestou domu se zastavujeme na pobřeží na kafe a koupání. S poklidem vaříme večeři a se sklenkou vína se díváme na Vinetua.

V poslední den našeho zájezdu vstávám v 6 a jdeme s Míšou na poslední kávu na pobřeží kdy se k nám přidává Zina s Evikem. Nakupujeme jídlo na cestu domů a v 9 hodin už sedíme  v autě a vyrážíme směr Plitvická jezera. Cesta trvá cca 2,5 hodiny. Kupujeme lupeny a dáváme rozchod s tím, že se sejdeme v 14:00 u auta. Vyrazili jsme ve složení Míša, Já, Evik a Zina. Půjčujeme si loďku a jedeme se kouknout na vodopády. Všude lidí jak na Václaváku a místo kochání se a obdivování přírody dáváme pozor aby nás někdo neshodil nebo my do někoho nestrčily. Pár fotek u velkého vodopádu a zase tlačenice k loďce. Jedeme na kafe a štrůdl :-D Sedím si na přídi spokojená a fotím spousty malých vodopádů kolem nás a vůbec mi nedochází, že se pod jeden rychle přibližujeme. No, nestačila sem nic a už sem se koupu. Holky se mi smějí a tak Míša otáčí loďku a malinko jim namáčí záda. No příjemné to osvěžení. V autě se převléknu a už jedeme domu. Na cestě pár zastávek a počítání kdy dorazíme domu. V Hadci na stěně jsme kolem pul 2 v noci.

 

Těch pár dní uběhlo rychle. Zážitků mám víc než dost a za zkušenosti sem ráda. Zjistila sem, že moře mají opravdu slané, slunce ještě hodně hřeje a skály mají krásné.

 

Tímto chci poděkovat všem účastníkům zájezdu za hezkou dovolenou. 

 

                                                                                                          Pája

© 2013-2021, Lezecká stěna - Hradec Králové.

Realizace a SEO: CCN PLUS s.r.o.