Kunvaldský železný muž

Kunvaldský železný muž aneb moje první triatlonová premiéra

 

Míša projíždí internet a kouká na závody. Hele Kunvaldský železný muž zrovna v termínu, kdy jsme na chalupě, škoda, že ho nemůžu běžet, ale ty bys mohla! Jako já jo?? Koukám na něj dost nevěřícně. Plavala jsem naposled ani nevím kdy, na silničním kole jsem jela před 6 lety a marně přemýšlím kolik jsem letos uběhla kilometrů. Ještě, že furt nestíháme a běhám s Kájou aspoň do školky, na kroužky a na autobus, haha. Tak dobrá, ta jeho radost a jiskra v očích mě zase dostala, půjdu se zkusit neutopit a nerozmlátit.

Ráno klasicky trochu stres, vypadá to, že nestihnu ani registraci. Jistotu mě nedodává ani Míšovo karbonové kolo, ještě když vím, kolik stálo a jakou práci mě dalo ho sehnat. No co, hodím se do klidu, mám 7 kilometrů na to, abych se naučila přehazovat a 30 minut, abych se registrovala. Jedu, co můžu a lámu tam ty převody pátý přes devátý – ach jo, chudák kolo!

Registraci nakonec stíhám, není tedy cesty zpět. Propozice nevypadají nejhůř: 500 m plavání, plave se 5 kol kolem bójek a mezi každým se musí vyběhnout ven. Super, pro mě lepší než mraky bazénů přímo, 25 km kolo trasou, která mi je povědomá, snad také nějak ujedu a 4 km běhu doplazím, i kdybych nechtěla. V rychlosti mrknu na historii a časy a hele Michal Veselý- 1. místo s časem 1:00 hodina, tak snad tu neudělám moc velkou ostudu. Přijíždí i Míša s dětmi a veze mi boty na běhání, super, nějak mi nedošlo, že by se mohly hodit. Jdu se přemístit k bazénu a zábava může začít. 

3...2...1...start! Startuje se ve 2 vlnách, ale lidí je i tak mraky. Jsem ráda, že jsem začala plavat zrovna prsa, mám dost přehled a vyhýbám se té největší mele u bójky, přesto pár kopanců do hlavy a obličeje stejně chytnu. Popravdě je to trochu masakr a plavání si užívám až poslední 2 bazény. Vybíhám ke kolu, děti fandí, navlíkám kalhoty a dres a vyjíždím do 2 disciplíny spolu se 4 holkami. Tak to vypadá, že plavání nebyl zas takový propadák, tak uvidíme jak to kolo. Až na to, že si stále pletu páčky na přehazování se mi jede skvěle. Je to můj první cyklistický závod a jsem mile překvapena, do kopce předjíždím pár závodníků, ale z kopce se ukazuje moje slabina necyklisty, i když si myslím, že to valím rychle, tak asi ne, vždycky mě všichni z kopce předjedou. Moc dobře vím, že můj běh je tragédie a tak, co nenaženu na kole, v běhu ani neudržím. Rozdělávám gel a rozjíždím to, co můžu. Dotahuji se na další závodnici, ale v závěrečném sjezdu jí ztrácím z dohledu. Škoda, ale tak snad mám aspoň náskok před dalšími a zkusím to nějak doběhnout. Sesedám z kola a mám pocit, že se ani nerozběhnu. Sakra, nějak to musí jít. Přezouvám boty a vybíhám do posledních 4 km asfaltem. Je tu strašné horko a nohy fakt neběží. Rychlostí blesku mě předbíhá další žena. Vedle mě jede můj fandící support team, děti fandí: "mami do toho" a Míša mi podává pití. Trochu mě to nutí bojovat a úplně to nevzdat, ale je to dost utrpení, zrovna když se dostávám k poslednímu seběhu a zbývá kilometr, předbíhá mě další. No co, aspoň si to závodění užívám do poslední chvíle. Dost zničená probíhám cílem a dostávám krásnou medaili k 20. výročí závodu. 

Chtěla bych poděkovat TJ Sokol Kunvald za úžasný závod, výbornou organizaci a značení, fakt jsem si to užila a byla to parádní zkušenost a díky x-iontu (gelům a regeneru) jsem to i líp přežila.

 

Barča

 

Foto: TJ sokol Kunvald a míša