Na dovolenou k moři nebo do hor?

Na dovolenou k moři nebo do hor?

Dovolená u moře s mojí holkou? NE! Já vyvezu svojí přítelkyni do hor! První destinace, která mě napadla, byly jednoznačně Vysoké Tatry.
A protože, Tatry mám prochozené křížem krážem, tak jsem si řekl: „Bude Tatry milovat i moje Nikča?“
Dopravili jsme se přímým vlakem z Pardubic do Popradu. Což byla mimochodem otřesná cesta, ale tak co.  Na vysvětlenou, spolucestující, pán, který bydlí v Praze pod mostem nám vyprávěl, jak půl roku šetřil na jízdenku, aby mohl jet za svojí mámou na narozeniny. Hezký a dojemný příběh, ale když vyprávěl co všechno kvůli tomu odcizil a následně prodal, proběhla mi hlavou myšlenka, co tak asi budeme dělat týden v Tatrách jenom v teplákách, ve kterých jedeme nočním vlakem. A proč v teplákách? Tepláky totiž na cestě vždy zaručují pohodlí.
 

Na Štrbské pleso jsme dorazili místním autobusem okolo 6 hodiny ráno. Nakoupili jsme potřebné jídlo, abychom vydrželi do druhého dne a vydali se na kopec. Měli jsme naplánované přespání s bivakem na Žabích plesech, kam jsme došli ještě dopoledne. Po chvilce odpočinku jsme se odpoledne vydali, na nutno říct, liduprázdné Rysy a to díky tomu, že bylo v ten den opravdu hnusné počasí a nebylo vidět skoro ani na krok. Mlha nám udělala největší problém na vrcholku, kde jsme si neviděli ani na špičky bot. Tudíž pro selfie turisty, co tam jsou jen za účelem obrázků na sociální sítě, to byl nezajimavý a ztracený den. Z vrcholu jsme co nejrychleji pádili dolů a dokonce našli i turistickou cestu. Ten den jsme tedy spali v krásném bivaku na Žabích plesech, kde i přes velkou zimu venku, nám bylo uvnitř opravdu příjemně.

Druhý den jsme pouze sešli dolů, ne proto, že bychom byli unavení, ale prostě z důvodu nedostatku jídla. Byl čas oběda a tak se nabízelo Popradské pleso. Za málo peněz hodně muziky. Aby nám pořádně vyhládlo, zvolili jsme nenáročnou procházku na Štrbské pleso, kde jsme následně i doplnili zásoby. To znamenalo: nafutrovali jsme batoh jídlem, co to šlo. Druhý den jsme složili hlavu na místní ubytovně, kde jsme spaní měli dohodlé i na následující dny. 

Třetí den byl ve znamení rozhodování mezi výstupem na Končistou nebo na turistickou Kriváň. Nepřízeň počasí a špatná viditelnosti rozhodla za nás, šlo se na Kriváň. Po opravdu lehoučkém popolézání jsme se dostali až na vrchol. Nádherná viditelnost do kraje, Nikča byla unešená! Vše bylo parádní. Né kecám, mlha jako prase a opravdu nebylo nikam vidět, ale i tak byla Nikča ohromená. Zpáteční cesta byla o to zajímavější, protože jsem si při slézání zapomněl mobil v kapse u kalhot. No a co se nestalo? Samozřejmě mi vypadl, tak si tak bezmocně koukám, jak si to telefon štráduje dolů po skalce a pomalu se s ním loučím. Uf, ještě že ty ženy jsou tak hbité. Paní, co šla proti nám ho zachytila. No, byl jsem opravdu moc rád! A poučení z této situace si asi domyslíte sami.
A spaní?  Zase na ubytovně.
Poslední den jsme ubytovnu museli opustit už v dopoledních hodinách, ale vlak nám jel až kolem 23 hodin. Za špatného počasí, pro nás vlastně standartní počasí na této dovolené, jsme šli krátký výlet k vodopádu Skok. 

No, a naše dovolená končí. Ta dechberoucí příroda je tady prostě k nezaplacení a to i ve chvílích, kdy není vidět.

Všem doporučuji se vydat se do Tater. Krásná příroda, úžasné kopce, hory a jezera vás dokážou znovu a znovu ohromovat a já se sem právě díky tomu moc rád vracím. 

David P.