Nový rok, nové cíle a nové zážitky

Report z hradeckého lezeckého poháru 2024

Dne 7. 4. 2024 se na Horolezecké stěně v Hradci Králové konaly dětské a studentské závody v několika kategoriích.

celý článek

TESTOVAČKA OCÚN!!!

!Hojahoj všem lezcům a lezkyním!

Blíží se testovačka lezeček OCÚN! ČTI DÁL >>>

celý článek

Opravené lezečky jsou tu!!!

Právě dorazila nová várka opravených lezeček z Restday! Čti dál...>>

celý článek

Nový rok, nové cíle a nové zážitky

Loňský rok byl tak trochu jiný, než jsme byli zvyklí a bohužel ta nejistota pokračuje i v roce letošním. A je jen na každém z nás, jak se s tím vypořádáme. Jak jsem si s tím poradil já? Podělím se s vámi, berte to jako motivaci, neboť i malý cíl může znamenat obrovský zážitek, protože život je krásný.

Vždy jsem měl plno plánů, cílů a chutí někam vyrazit. Loni na jaře jsem o to nějak, díky tomu všemu blázinci, přišel. Ale bez snění jako bych nežil, takže z velkých plánu jsem udělal pouze "malé" cíle: zaběhnout si Tatranské šelmy, prozkoumat nové lezecké oblasti a užít si rodinu.

Vše se mi splnilo do sytosti.

Jedna šelma spočívá ve skyrunu na Slavkovský štít ze Starého Smokovce a druhá v přeběhu celých Vysokých Tater. Manželka se mi změnila na trenérku, podporovala, co mohla, ale jaro bylo nedeštivé a lezení je přece jen pohodovější, takže jsme celou karanténu strávili lezením na písku. Pak začal pracovní shon a na přípravu už nezbývalo moc času, i když chuť by byla a hlava je přece víc než trénink (po nějakou dobu), a tak jsem si řekl, že to i přes tu ne stoprocentní přípravu zkusím. Start byl naplánovaný na 1. srpna, a tak se i stalo. Bylo krásné počasí, panoramata a atmosféra úžasná – mohu jen doporučit. Zrádný je akorát limit, na který je potřeba dávat si pozor (necelé dvě hodiny), hodně lidí ho nestihne. Mně se to povedlo a na vršku jsem si užíval krásných výhledů.

A když už jsme byli v horách, byla by věčná škoda nezkusit i něco lezeckého. Tak tedy druhý den dovolené jsem si dal do plánu Hokejku na Lomnický štít – prý je to nejkrásnější horolezecká cesta Tater. Její obtížnost je za VI a popisky rozporuplné, hlavně co se týká času. Tak jsem byl zvědav. Vystartoval jsem od auta za svítání, po chvilce vyzvednul parťáka Míšu z bivaku a pokračovali jsme k nástupu. V devět jsme nalezli a široko daleko byli sami – krása. I když to netrvalo dlouho a jedna "dvojka" ještě dorazila, na té parádě to neubralo. Linie je jasná, bez bloudění, a díky tomu jsme si to mohli pořádně užít a nemuseli nikam spěchat. V půl třetí jsme byli na vršku. Opravdu krásná cesta a na Tatry i ,, dobře zajištěná“. Jen klíčové místo pro mě nebylo to nejtěžší, více mě potrápil traverz po ničem za V+.

Po zbytek dovolené jsem si stihl doplnit korunu tatranských přístupných vršků - Svinica (2 301 m), Kriváň (2 495 m), Kôprovský štít (2 363 m), Rysy (2 503 m), Predné Solisko (2 093 m), Východná Vysoká (2 429 m), Slavkovský štít (2 452 m), Velká Svišťovka (2 037 m) a snažil se tím připravit na druhou šelmu.

Přišel den startu. Startovalo se na Třech studničkách, opět za krásného (spíše tropického) rána. Nějak jsem nemohl najít tu správnou pohodu při běhu, časem se to lepšilo, ale nakonec to bylo jen zdání. Před Svišťovkou přišly první křeče, i když jsem se snažil vše doplňovat, už s tím nešlo nic udělat. Postupem času jsem je dostával úplně všude, začal tedy boj ne o umístění, ale o zdraví. Přišla i myšlenka to vzdát, ale stejně bych musel nějak do údolí, a tak jsem vytáhl hole a pomalu se šoural k cíli do Ždiáru v Belianských Tatrách. V cíli jsem nemluvil, ale grimasy a hra těla mluvily za vše. No nic... Byl jsem zklamaný, cítil jsem, že by to šlo, ale tělo prostě vyhlásilo STOPKU. Byla to pro mě naprosto nová zkušenost. Tatranskou šelmu jsem tedy nakonec udolal, ale byl to krutý souboj a zcela se zde potvrdilo rčení: „Co tě nezabije, to tě posílí“.

Než covid znovu ukázal svou silnou stránku, stihnul jsem navštívit Dolomity – pro mě nejkrásnější vícedélkové lezení. Plány byly velké, ale po rozlezení jsme je minimalizovali. I tak to bylo famózní lezení na Tofanu a přilehlé věže na Cinque Torre.

Ale fotky jsou více než slova.

Každý jsme strůjcem svého štěstí, a proto vám v novém roce přeji zdraví a mnoho splněných snů. I malé věci jako běhání v okolí bydliště, cvičení na kampusu nebo jen ležení na gauči nás mohou činit šťastnými . Držte se!

S pozdravem Míša