Silvretta - dosažené vrcholy

Díky průkopníkovi českého vesmírného programu a první zmínce o okradených cyklistech na území Čech* nabídl červencový kalendář 4 dni volna, které padly na pěší ledovcovou taškařici v oblasti rakousko-švýcarské Silvretty.

Z ČR jsme vyrazili na noc, autobusem spolu s pěším a MTB zájezdem do Davosu. Výsadek proběhl nad ránem v obci Ardez. První den byl na programu pouze přechod sedla Futschöl, ležícího asi o 1300m výše, sestup na Jamtalhütte a zasloužené večerní pivko. „Od rána peče, chtě-nechtě, opalujeme se“. Cestou fotíme kravičky, kytičky, kopečky a pár vidláků s báglama (sebe). Bohužel už v průběhu dopoledne zjištuju, že camelbag, který mi nikdy netekl, se rozhodl mi přeprat část obsahu batohu. Paráda. Ještěže si do toho neliju žádnej huboleb. :-D

Ráno nás čeká vydatná kŕmě, venku opět azurit. V plánu je nastoupat asi 1100 výškových metrů na Dreiländerspitze (3197 m). Cestou, necestou, sutí, nesutí, po ledovci a na závěr trocha lehké lezecké zábavy.  Pohoda. Počasí přeje, kolem jedné hodiny vrcholíme. Pár povinných selfíček a od piva na Wiesbadener Hütte (2443m) už nás dělí jen necelých 800 výškových metrů sestupu. Kazí se počasí, na chatu přicházíme se začínajícím deštěm. Uf, vyško to akorát.. Předpověď na další den hlásí poobědové bouřky a déšť. Chatař bohužel potvrzuje. Nabízí snídani na pátou ranní, brr. Co už, další den chceme na vrchol Piz Buinu (3312m). Večer balíme, pár škopků na uspání a fofrem do postele.

Budíček před pátou bolí, snídani zaléváme konvicí kafe a trochou kořalky na trávení, ven se nikomu moc nechce. Pajšl hlásí, že by radši zpátky do postele. První hodina rubání, než dojdeme k ledovci, se mu moc nelíbí. Mačky na boty, navázat a levá-pravá, levá-pravá.. Za hodinu a půl jsme v sedle mezi Buiny. Z Malého v pravidelných intervalech létá kupa kamení, naštěstí ne moc daleko. Občas je člověk za blembák i rád. Ze sedla už jen necelých 300 výškových metrů kamenů a skály. S blížícím se vrcholem se na kopec bohužel nasouvá dost oblačnosti. Kolem deváte ranní už se fotíme na vrcholu, Švýcarská strana kopce už dávno není vidět. Při sestupu se kazí počasí, na chatu opět přicházíme se začínajícím deštěm. Předpověď nelhala. Zbytek dne leje. Spíme, hrajeme karty.

Poslední den snídáme „až“ v šest, opouštíme báječné zázemí chalupy a hurá na Silvrettahorn (3244m). Od rána je pod mrakem, předpověď ucházející. Zhruba od tří tisíc je lehce pocukrováno. Vypadá to pěkně, ale krapet to komplikuje výstup z jižního sedla na Vrchol, hlavně pak sestup zpět do sedla. Do kopce už jsme se nachodili dost, vzhůru dolů! Z vrcholu nás čeká nekonečných 2000 výškových metrů sestupu do obce Monbiel, kde nás naloží expres vracející se do Čech. Kuchařka zájezdu nám od večeře schovala kýbl těstovin s omáčkou a trochou kuřecího. V kombinaci s plechovkou chlazeného zlatavého moku od pánu volantu to po celodenním šlapání supluje dobroty od Polreicha..

Pitel

*svátky na počest upálení Jana Husa, který uhořel při „startu“ :-D a  slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, kteří přisli o-kolo roku 863.