Výlet do Švýcarska

Náš příběh začal v prosinci 2017, kdy jsme v kádi na Kabrtce na Černé hoře vymýšleli, co bychom mohli podniknout v létě. Kamarád Tomíno navrhnul, že by rád podnikl výpravu na tyčící se "zub" nad Zermattem-Matterhorn. A tak bylo rozhodnuto. Marťa, zvaná Lin Hill, Tomíno, zvaný NiNi a má maličkost zvaná Uli Šnek jsme 2.září 2018 vyrazili konečně směr Švýcarsko.

Naši horolezeckou skupinu Hic vedl zkušený horský vůdce přezdívaný Háček.(Každej zná). Expedice začala aklimatizačním výstupem z vesnice Saas Fee 1800 m.n.m. přes chatu Mischabelhutte 3340 m.n.m. na horu Nadelhorn 4327 m.n.m.

První den jsme za němého fandění přítomných  svišťů a kozorohů vydupali na chatu, kde jsme oslavili naročný den vypitím několika Kardinalních Blondýnek   :-). Druhý den jsme zahajili nástupem na ledovec, který se táhl prakticky až k samotnému vrcholu Nadelhornu. Po nastoupaní na hřeben se nám konečně otevřela krásná panoramata švýcarských alp. Matternhorn, Bishorn, Weisshorn, Allalinhorn a mnoho dalších čtyřtisícovek se nám předvedlo ve  své plné kráse v azurovém pozadí.

V poslední skalnaté pasáži výstupu, cca 100 výškových metrů, jsme absolvovali lehčí lezení k vrcholu. Věřte, stalo to za to! Po zasloužilém  zdokumentovaní naší přítomnosti na vrcholu a odpočinku jsem sestoupili na chatu, kde jsme kvůli kvalitnější aklimatizaci zůstali ještě přes noc. Ve večerních hodinách se však potvrdila nechtěná, avšak realná předpověď počasí pro výstup na Maťák. Vzhledem k tomu, že se na "zub" chodí s vůdcem jeden na jednoho, bylo v plánu, že výstupy proběhnou postupně ve dvou dnech. Počasí však bylo kruté, vhodný byl pouze jeden den, ve čtvrtek. Kolektiv proto jednohlasně rozhodl, že bude nejlepší zvolit jiný, alternativní výstup, který budeme moci absolvovat všichni dohromady v jeden den. Po kratké rozmluvě jsme s nadčením přijali Háčkův návrh, tedy výstup na nejvyšší vnitrostátní horu Švýcarska Dom 4545 m.n.m. To jsme ještě netušili, jak jsme si to zavařili :-).

Po vydatné snídani jsme ráno sestoupili z chaty zpet do Saas Fee, odkud jsme autem přejeli do vesnice Randa 1400 m.n.m. Zde jsme po rychlém přebalení výbavy vyrazili na dlouhou a útrapnou cestu k chatu Domhutte 2940 m.n.m. Cesta byla skutečně úmorná a nekonečná, zvláště s vidinou, že hned druhý den ráno budeme muset vstavat ve 3 hodiny a následně vyjít na vrchol Domu. Ani nevím jak, ale naštěstí jsme se dostali na chatu těsně před večeří. Vyčerpaní jsme povečeřeli a dali meeting s druhým vůdcem zvaným Daw. Vzhledem k příznivým podmínkám, které měly v den výstupu panovat, jsme zvolili technicky náročnější výstupovou cestu přes hřeben Festingrat. Rozdělili jsme se proto na dvě skupiny.  První skupina Marťa, Tomíno a Háček. Druha skupina Tom, já a Daw. Den D nastal a my po snídani začali kolem 4h stoupat k ledovci. Cesta poté  byla velice pestrá.

 Chůzi po ledovci střídalo lezení po skále, ledolezeni a chůzi po zasněženém hřebeni. Po nekonečných 5 hodinách jsme zcela vyčerpáni konečně dorazili na vysněný vrchol. Věřte, že takovou radost jsem již dloho neměl. Ten zážitek bych přál každému, človek si sáhl na dno a ono to naštěstí  dopadlo :-).  Cesta na zpět k chatě již nestojí za řeč. 4 hodiny trvající nekonečný sestup k chatě byl už za trest, ale hold patří to k tomu.

Následujícího dne po sestupu do údoli jsme se po pěti dnech  zaslouženě vysprchovali a zkulturnili. A protože se udělalo celkem hezky,  odpoledne jsme vyrazili do Zermattu na prohlídku krás mistniho „Špindlu“.  Ti ,co zde byli, mi dají za pravdu, že se jedná o velkou snobárnu spojenou s komerčním světem svázanou s naším původním cílem Matterhornem. Přesto se přiznám, když jsme včera  popíjeli na oslavu našich úspěšných výstupů na zahrádce v Zermattu, že ten pohled na ten zoubek fakt stojí za to a moc se těšim na příští rok, kdy se pokusíme o zdolání této krásné hory!

V závěru bych rád zmínil, že těchto par řádků vzniklo na nekonečné cestě z expedice a následné oslavě kamarádovi rozlučky se svobodou a proto se omlouvam všem milovníkům českého jazyka, za případné chyby a nedokonalosti, kterých jsem se jako vypravěč amatér dopustil ;-).

 Moc rád bych poděkoval svým paťakům na této akci Martě a Tomínovi. Jsou to skvělé osůbky, se kterými není nuda a je na ně v krizovkách 100% spoleh. Háček a Daw mi neuvěřitelně rozšířili obzory. Jsou to skuteční profi borci, kteří vědí, jak mají dělat svoji práci, na které závisí doslova náš/váš život.

Punk never dead :-). Berg heil! Uzivejte života!

Kubajz G.