Rok se s rokem sešel a jsme rádi, že vycházíme ven s dalším ročníkem našich tradičních Otevřených studentských závodů!
celý článekZ důvodu konání lezeckých kroužků jsme v průběhu školního roku nuceni omezit otevírací dobu na naší bouldrovce.
Děkujeme Vám za pochopení!
celý článekS radostí Vám oznamujeme, že Vaše zbrusu nově opravené lezečky jsou k dispozici u nás na prodejně.
Akceptována je pouze platba v hotovosti, děkujeme za pochopení.
celý článekNeseďte doma u počítače a vyražte si plnit sny, realizovat svoje cíle, no prostě objevovat opravdový svět.
Třeba Vás trochu navnadí mé zakončení skialpové sezóny.
V merku jsme měli dva kopce, na které jsme se chtěli dostat lezecky a sjet to po normálce. Ale jarní počasí nějak nepřálo této kombinaci, a když ano, tak nebylo volno. Už přicházel konec zimní sezóny a doma s přibývající velikostí Barčina břicha mě začal tlačit čas. Nakonec pod heslem ,,nevyjedeme nezalezeme“ jsme se rozhodli pro věčně slunný jih Itálie – oblast Grajské Alpy s nejvyšším vrcholem Gran Paradiso (4061m) . Cest na něj vede několik a my si vybrali severozápadní stěnu. Jedná se o ledovou stěnu vysokou 600 metrů a oficiální hodnocení obtížnosti je D s maximální strmostí svahu 55°až 60°.
Přípravy se moc nekonaly, pár telefonátů a po obědě už sedím u Honzika v autě. Po nočním spánku dorážíme dopoledne na velké parkoviště, přebalíme, a na lyžích vyrážíme směr Rif. Vittorio Emanuele - 2732 m. Odpoledne trávíme na terásce s vínečkem, abychom podpořili ,,tvorbu červených krvinek“ a po večeři jdeme hned spát. I na normálku lidé stávali dříve než my, ale nenechali jsme se rozhodit ve své pohodě. Nástupová cesta je celkem jasná a průstup ve stěně také. Jediné drama jsem zaznamenal hned v první délce, přemrzli mi ruce i nohy. Prsty u ruk jsem vyřešil lehce převlekem a po chvilce hlubokého rozdýchávání zahnal i pocit na zvracení, ale nohám to trvalo až na chatu. To je daň za lehké vybavení(ale lenost stejně příště vyhraje a zas půjdu na lehko) :-). Na vrchol jsme dorazili pořád za krásného počasí a v osamocení hor před 16h. Sjezd mohl být krásný, protože bylo přes 30cm prašanu, kdyby to nerozjezdilo cca 200 lidí před námi. Ale v rámci tréninku jsem si ho užil.
Sice to nebyl žádný extrémní horolezecký počin, ale mně to stačilo, zdrchanej jsem byl dost a regeneraci jsem podpořil vínečkem, večeří a spánkem.
Další den by bylo škoda jen sjet a jet domů, tak jsme si vyšli ještě jeden kopec vedle a to na Mt. Rocu (4023m) a teprve poté vyrazili směr auto a dóm.
Možná si někdo řekne, že je nesmysl jezdit přes 2000km na tak krátko, ale stálo to za to a pojedu klidně zas.
Moc děkuji Honzikovi, že do toho šel.
S pozdravem Míša V.
Za posledních 30 dnů nikdo nevložil příspěvek do diskuze.
Abyste mohli vkládat příspěvky, tak se prosím zaregistrujte nebo přihlašte.