Kontakt
Otevírací doba
Stěna
Po - Pá: 10:00 - 21:00
So: 10:00 - 20:00
Ne: 12:00 - 21:00

Prodejna
Po - So: 10:00 - 19:00
Ne: 12:00 - 19:00

Restaurace
Po - Ne: 11:00 - 23:00

Kontakt:
Prodejna a stěna:
Tel.: 495 428 308
Email: info @ stenahk.cz

Restaurace:
Tel.: 774 807 774
Email: restauracestena @ seznam.cz

Stěnahk.cz na Facebooku
Novinky

Trénink síly na skály

Trénink síly na skály

Už to vypadá, že nás pustí mimo okresy....

Hurá na trénink

Hurá na trénink

Základní potřebou lezce je umět...

Letní tábory 2021

Letní tábory 2021

Příměstský tábor je vhodným řešením...

Úvod » Články » Kurzy a zájezdy » Paklenické letní jaro 2018

Paklenické letní jaro 2018

Paklenické letní jaro 2018

Paklenické letní jaro 2018

Rok se s rokem sešel a my už celí nedočkaví ve složení Ráďa, Dita, Kuba, Evička, Bohunka, Dráža, Míša a já (Péťa) uháněli vstříc zlatavým jižním paprskům. Naším cílem byl tentokrát chorvatský národní park Paklenice. Tentokrát už jsem nebyla zelenáč jako minule a podařilo se mi zabrat jedno z lepších míst v Míšově tranďáku u okénka s myšlenkou, že se přes noc, ukolíbaná rakouskými dálnicemi, do růžova vyspím. Opak byl však pravdou. Celou cestu musel Míša poslouchat naše sladké, vínem poněkud ovlivněné hlásky, jak se snaží zpívat do rytmu českých a slovenských hitů. Alespoň se nemusel bát, že by náhodou za volantem uklimbnul. Jedinému, komu se zázrakem podařilo usnout, byla Evička, náš záložní řidič.

Unavené a s vyřvanými hlasy nás Michal ráno vyhodil na břehu moře ve Starigradu a šel vyřídit ubytování radši sám, aby se nás paní domácí nelekla a neposlala nás o dům dál. Někteří z nás moři neodolali a museli hned na vlastní kůži vyzkoušet, zda je moře stále slané. Ano stále je. A také je v květnu ještě dost studené! Po chvíli nás Michal opět naložil a odvezl do našich pokojíčků, kde jsme to všichni na dvě hodiny zalomili, protože na odpoledne už bylo naplánované tolik očekávané lezení! Přeživší z nás se opravdu za dvě hodiny shromáždili u auta a mohlo se vyrazit.

První den nás čekala jedna lehčí vícedélka, přičemž tento styl lezení byl pro některé z nás novinkou. Utvořili jsme dvě trojice ve složení Míša + Bohunka + Dráža a Evička + Radka + já. Všem nám to šlo výborně a i přes to, že jsme zde hodně odpočívali, jsme si to všichni moc užili, protože výhled byl opravdu famózní. Člověk si celou dobu představoval Apače a bandity prohánějící se po místních vrcholcích. Večer byl zakončený v místním bistru ochutnávkou ryb a dalších plodů moře.

Druhý den jsme, již konečně všichni čerství a vyspalí, zahájili kávou na břehu moře. Tento den byl ve znamení sportovek a instruktážních chvilek, kdy jsme se učili správně i špatně slanit, vázat autíčka a podobně. Nechápu, jak to, že všichni až na mě, měli ty autíčka krásné, úhledné a do sebe zapadající… Pomalu jsme se přesouvali údolím výše až ke kameni, kde zabili Vinnetoua. V tuto chvíli však začalo v dálce hřmít a bouře se rychle blížila. Naštěstí se z nikoho hromosvod nestal a my celí mokří doběhli do auta, čímž pro tento den lezení skončilo.

Další den nás čekala naše nejdelší vícedélka (celkem 6 délek), kdy jsme se rozdělili na dvojice a každý lezl se svým parťákem. Tuto trasu si dva roky zpět užili Míša, Pája, Evička i Zina dosyta, kdy jim foukal hrozný vítr, který je div nestrhl ze skály. Dnes nám naštěstí počasí přálo více, což jsme v některých těžších pasážích velice ocenili, protože člověk si až nahoře uvědomí, jak těžké je lano, které táhne 40 metrů za sebou… Nahoru jsme se dostali zdárně všichni a po povinné sérii selfie jsme zahájili sestup suťoviskem, který byl stejně náročný jako samotný výlez. Tento sportovní výkon jsme jeli oslavit do naší již oblíbené kavárny, u které všichni (většina nedobrovolně a někteří oblečení) museli několikrát okusit, jak je moře „osvěžující“. ¨

ČTVRTÝ DEN NEMÁM, TAM JSEM NEBYLA!!!! Radka: Protože se Péťa poslušně věnovala studijním povinnostem. Zbytek posádky, hned po tradiční italské snídani od Míši, vyrazil do skal. Čekal nás nejteplejší den z celého pobytu, tudíž sportovní lezení ve stínu, byla jasná volba! Usídlili jsme se kousek od místní „studny“. Zdomácňováním na vápencovém povrchu se nám morál začal polehoučku zlepšovat a tahání cest jsme se ujali s úsměvem. Některé cesty byly tak atraktivní, že jsme si je pro velký úspěch dali ještě jednou. V odpoledních hodinách se únava začínala pomalu projevovat, a tak vybaveni tuctem pohledů, jsme se v plném počtu přemístili regenerovat a chytat bronz na pláž Starigradu.

Zájezd se nám rychle přehoupl na konec a nám už zbýval pouze jeden den lezení a pak už tradá domů. Vyrazili jsme proto už v 7 ráno, dokud slunce ještě tolik nerozpálilo skálu, na naši poslední dvoudélku. Plna optimismu a nadšení jsem se přihlásila k tomu, že polezu z naší dvojice první, vytáhnu první délku a dojistím Radku k sobě. Lezení šlo bez problému, následné zajištění štandu bylo horší, neboť jsem se trápila s jistítkem, abych ho asi po 20 minutách konečně otočila do správné polohy, moje parťačka ke mně mohla dolézt a nohy v lezečkách a záda si konečně mohly oddychnout. Poslední pohledy z vrcholu na úžasné scenérie, poslední koupání v moři, pobalit a vyrazilo se směr domů. Míša naivně předpokládal, že po půl hodině všichni usneme jako koťata a on bude mít na řízení klid, ale opět jsme ukázali, že i pět dní lezení nás neskolí a naše oblíbené hudební hity jsme si dali snad i pozpátku.

Tímto chci celé partě poděkovat, byli jste úžasní a těším se na další společně akce!!!

 

Péťa a Ráďa

© 2013-2021, Lezecká stěna - Hradec Králové.

Realizace a SEO: CCN PLUS s.r.o.