Realizace snů

Už jsem doma z Pákistánu. Sice trochu předčasně proti plánu, ale co se dá dělat. Mám prostě smůlu na velký hory, ale všechno se někdy vyvažuje a o to víc štěstí mám v normálním životě.
Co se stalo? Zdravotní komplikace mě přibrzdila již na Baltoro treku. Nicméně tento trek je považován za jeden z nejkrásnějších na světě. Důvod? Máte kolem sebe neustále vysoké hory (4 osmitisícovky a mraky menších kopců) po obou stranách. Nevíte na co dříve koukat. Hory úplně všude, takže i to, že jsem ho nakonec dokázal obejít bylo super. Navíc servis byl dokonalý. Velmi chutná plná penze o několika chodech, na zádech si nesete minimum, jen to, co potřebujete na den (bundička, pití a sůša)nemusíte se o nic starat, teda jen o sebe. Ale i tak jsem ztrácel proti ostatním.
Na Concordii jsem si dával tří denní reset už sám a přemášlel co dál. Jestli pokračovat do BC G2 dál podle plánu nebo zahnout a přes sedlo Gondogora 5680m.n.m. se vrátit s trekařema domů.

Rozhodování opravdu složité – vysněná dovolená, mraky peněz, horská svoboda nebo návrat do nízkých poloh a úleva. Asi stárnu a vyměkl jsem. Zvolil jsem raději pohodlí domova, než bolest a utrpení. A co mě trápilo? Těžko říct, ale při zátěži mě strašně pálilo na hrudníku a motala se mi hlava.
Saturaci jsem mel ale 90, tepovku pod 60 a nijak zvlášť jsem se nezadýchíval. Ve výškách jsem byl a nepodobalo se to horské nemoci. Přisuzoval jsem to nalokání vody při plavání těsně před odjezdem, protože už v Čechách jsem mě drobné problémy, ale lékaři nenašli nic, co by mělo vadit odjezdu. Diagnózu nevím, dá se to schovat pod psychiku nebo post covid syndrom. No nevadí, jsem rád za přežití a i za možnost se podívat do tohoto nádherného kouta světa – viz foto. Nakonec jsem se ukolébal myšlenkou, že jsou hory hezčí tady ze zdola než z hora a šel směrem k domovu.
Ještě me sice čekalo obávané sedlo se sklonem kolem 50 stupňů (byly fixy), ale pak následoval rychlý sestup do nižších poloh, kde se mi trochu ulevilo. Na závěr tleku byla hostina pro nás a nosiče v podobě kozy na všechny způsoby. Teplo, kyslík a travička. Musím uznat, že nosiši jsou mistři svého oboru i v tomto terénu a hostinu si právem zaslouží.

I za těchto okolností jsem si to velmi užil a moc děkuji všem, co mě podporovali – rodina, kamarádi, v práci a firmám Rab, Yate, Chimpanzee, Adventure Menu, Alive Guides, X-iont a dalším…

Nechte se inspirovat a využívejte každé příležitosti k dobrodružství. Nekdy i cesta je cíl.

S pozdravem míša