Grossvenediger aneb hrajeme si na schovku.

V domovině, kterou nám kdysi údajně vybral Herr prafotr Čech, prší a bouří. Český bouřky už známe, tož nezbývá, než si jet prohlédnout třeba ty rakouský. V plánu je ledovcový přechod po chatách s výstupem na 4. nejvyšší rakouský brdek jménem Grossvenediger 3666 m* okořeněný lehkou ferátkou na Kristallwand 3310 m.

Je nás trochu víc a z různých koutů té naší promáčené země. Domlouváme sraz na devátou ranní pod kopcem v obci Tauer. Naše posádka vyráží něco před půlnocí, s plánem se ráno na místě ještě chvíli prospat. Člověk míní, voda mění. Od cílového parkoviště nás dělí asi 15 kilásků a tunel, před kterým stojí silniční hlídka, co nás otáčí s informací, že kvůli sesuvu půdy bude tunel minimálně čtvrt dne zavřený. Sázíme do GPS objížďku a že prej to zabere jen tři hoďky. To chceš. Spánek se ruší. Přes pár dalších komplikací a drobnou změnu harmonogramu nakonec před obědem začínáme všichni vlhkým mlhavým vzduchem drtit téměř patnáctset výškových do prvního pelíšku.

Ráno nás vítá azurit. Na o cca 800 m výše položený vrchol Kristallwandu to utíká, jakoby tam ta ferata ani nebyla. Svačinka, focení, sestup a rychlý přeběh ledovce na další chaloupku téměř ve třech tisících metrech nad slanou vodou. Přicházíme brzy, stíhá se pár škopků už před večeří.  Předpověd je dobrá, plánujeme relativně brzký odchod, neb čeká nás nejdelší den a vysněný vrchol..

Ráno odkládáme start bo prší. Sice jen krátce, ale obloha zůstává zatažená. Od chaty stoupáme do mraku, příštích několik hodin vidíme bíle. Vrcholu sice dosahujeme, ale bez gps bychom ho asi nenašli. Zasloužený vrcholový doutníček v té výšce docelá dává. Sestup a většinu přesunu na poslední chatu opět naviguje gpska.

Na sestup nám už od rána svítí slunce ze zcela modré oblohy. Vědět to, summit day o den posuneme. Při sestupu potkáváme dva bikery nesoucí horekopcom celopéra. Že prý jdou až na samotný Venediger. Klobouk dolů. Jsme másla, ještě se máme co učit…
 

Pitel

*Různé zdroje se s udávanou výškou krapet rozcházejí.