Jeseníky? Proč ne!

Jeseníky? Proč ne!

(* Text je schválně psán slengově. Pro autenticitu.)

 

Původní plán strávit prodloužený skialpový víkend v Alpách zhatili vládní nařízení. Co k tomu dodat, je to banda lumpů.

Cíl byl nově přehodnocen a nasměrován do Jeseníků. Zcela nevinně jsem se o plánované taškařici zmínil kolegyni v práci a hned že prej ať něco nafotím a něco k tomu napíšu. Já! Vypadám snad jako Palič*? Inu budiž. Hospody jsou stejně zavřený a aspoň večer zabiju trochu času a procvičím psaní všema dvouma.
 

Nakonec jsme se domluvili ve čtyřech, že vyrazíme na třídenní výlet natěžko a spát budeme po Jesenických horských přístřešcích. Sraz naplánován na 9:00 v Červenohorském sedle. Na hřebenech čerstvě napadlo slušné množství sněhu, předpověď hlásala sobotní celodenní lehké sněžení a nedělní azuro. Trochu větru a teploty mezi 13 a 20 stupni mrazu. Vcelku přívětivá nabídka!
 

Na zahřátí vyrážíme směr Švýcárna. Řikám si „kde se ty lidi furt berou? Nojo vlastně, zavřely hospody a nákupáky, tak museli do hor.“ Od Švýcárny pro jistotu opouštíme Jesenické „magistrály“ a po zbytek dne už potkáváme pouze dvě osamocené mikro-skupinky. Paráda. Kolegu začíná zlobit vázání. Předpověď vcelku vyšla, jen večer nás na hřebeni nad Františkovou Myslivnou potrápil nepříjemný vítr. V kombinaci s tmou a chumelením zajišťoval dohlednost dvě až tři tyče. Teda poté, co jsme našli tyčové značení. Nocujeme u Jelenní studánky. Pramínek teče a přístřešek už vyhřívá solitér na sněžnících. Vaříme, popíjíme, klábosíme, spíme.

            Navábeni nedělním azurem vstáváme brzy, těšíc se na romantiku při východu slunce. Romantika se nekoná.! Po hřebení se válí mraky, vítr od večera snad ještě zesílil. Hřebenovka k Petrovým kamenům nám dává dost zabrat. Nepříjemný bočák snad neustále zesiluje. Pociťovka je rozhodně pod -30°C. Původně jsme chteli pojezdit některý z kotlů, ale vzhledem k povětrnostní podmínce to bohužel padá. Vázání stále zlobí. Sotva jsme vypadli z hřebene a prosvištěli kolem Ovčárny, obloha zmodrala, vítr se utišil. Alespoň z Pradědu jsme se mohli pokochat impozantními výhledy. Jen těch turistů zas přibylo. Valíme k autům zpátky do sedla. Kluci mě opouští. Jeden plánovaně, druhej je hotovej a třetí bez vázání.

Při parádním západu slunce stoupám směrem k Červené hořa. K přístřešku docházím za hvězdné oblohy bez mraku. Nádhera! Čelovka zůstává v batohu. Pramínek teče čůrkem, ale teče. Na oslavu po večeři dopíjím poslední dvě decy Jégra a zapaluju doutníček. Teda vlastně si nechávám panáka na ráno. Ve spacáku by mi papírově do -13°C mělo být fajn, nad ránem je mi však krapet chladno, venku asi slušně mrzne. Pozdějí zjišťuju, že v Orlickém Záhoří bylo v noci -27°C.

Ráno začínám sjezdem. Zhruba od hranice 1200m výše leží okolo 40cm porno-prašanu. Bohužel bez pořádného základu. Zahřívám se výstupem na Keprník. Povinná kochačka z vrcholu, bohužel moc nefotím, neb ďáblova krabičky z číny hlásí i přes 80% stav baterie, že je vybitá. Bloumám okolím, přidávám další dva sjezdy a mizím do údolí Koutů na vlak. Výlet prohlašuju za vydařený..

Pitel

* Palič – osobnost českého skialpinismu. Kdo ho zná, narážku pochopí. Ostatním rád za dortíček objasním.